Menu
Není to tak dávno, co Sigma představila svou první generaci fullframe zoom 24-70 mm F2,8 DG DN Art pro fotoaparáty s bajonety E a L, ale osvěžený model 24-70 mm F2,8 DG DN Art II zjevně těží z rychlejší technologie ostření, kterou společnost mezitím vyvinula. Jinak se druhá generace drží toho, díky čemu byl jeho předchůdce úspěšný: standardní široký až krátký rozsah teleobjektivu, jasná optika se světelností f/2,8, konstrukce do každého počasí a cena, která je mnohem nižší než u alternativ, jako je Panasonic Lumix 24-70mm F2,8 S Pro a Sony FE 24-70mm F2,8 GM II. Vzhledem k pozitivům si Sigma 24-70mm F2,8 II zaslouží naše ocenění „Volba redaktorů“ a tvůrci s bajonetem L, kteří touží po standardním zoomu, by si ho měli vybrat jako první. Majitelé fotoaparátů Sony však musí zvážit konstantní světelnost f/2,8 oproti univerzálnějšímu záběru objektivu FE 20-70mm F4 G, dalšího vítěze ceny “Volba redaktorů“.
Sigma 24-70 mm F2,8 DG DN Art II stojí méně než špičkové varianty od společností Panasonic a Sony, ale z hlediska kvality konstrukce za nimi v ničem nezaostává. To není u řady Art společnosti Sigma nic nového. Objektivy této řady zpravidla používají ve své konstrukci kov a tepelně stabilní kompozitní plasty (TSC), které nabízejí ochranu proti povětrnostním vlivům.
Tělo modelu Mark II je v porovnání s předchůdcem místy štíhlejší, ačkoli oba přístroje měří přibližně 12,2 × 8,9 cm. Nová verze však váží o něco méně než starší verze (0,73 kg oproti 0,82 kg). Celkově se jedná o příjemný objektiv, který se příjemně nosí a který je velikostně srovnatelný s objektivem Sony FE 24-70 mm GM II (11,9 × 8,9 cm, 0,68 kg), který považuji za zlatý standard z hlediska kompaktního provedení. Na straně objektivu s bajonetem L je Sigma výrazně menší a lehčí než Lumix S Pro 24-70 mm (14 × 9,1 cm, 0,95 kg).
Silnou stránkou je také kvalita konstrukce. Objektiv obsahuje vnitřní těsnění, které zabraňuje vnikání prachu a vlhkosti, a fluorovou vrstvu proti rozmazání předního členu. Fluor zabraňuje ulpívání mastnoty a vlhkosti na objektivu, takže zbloudilé otisky prstů můžete setřít pouhým hadříkem z mikrovlákna. Kromě toho by se stříkance na skle z dešťových kapek, nebo jiných zdrojů, měly lepe odstraňovat, aniž by zanechávaly skvrny.
Objektiv pracuje s filtry s 82mm závitem pro případ, kdy chcete přidat UV filtr pro dodatečnou ochranu, nebo ND filtr pro snížení dopadajícího světla při delších expozicích. Oceňuji, že Sigma v balení dodává jak sluneční clonu, tak pouzdro na zip.
Sigma prodává objektiv 24-70 mm F2,8 Art II ve dvou verzích, jednu pro fotoaparáty Alliance s bajonetem L a druhou pro modely Sony E. V případě bajonetu L je objektiv technicky vzato první volbou, protože Sigma má ve svém katalogu dva modely, fp a fp L. Edice pro Sony spadá do kategorie third-party a má téměř všechny funkce stejné. Jedinou výhradou je, že společnost Sony omezuje řízení kontinuálního ostření na 15 snímků za sekundu na tělech, která podporují rychlejší sériové snímky, což je omezení, které se nevztahuje na objektivy vlastní výroby.
Na trhu je spousta standardních full-frame objektivů se zoomem, ale možnosti se liší podle toho, zda máte tělo s bajonetem L nebo E-mount. Pro první jmenované nabízí Panasonic jako alternativu výše zmíněný 24-70 mm F2,8 a Lumix 24-105 mm F4 S Pro. Mezitím Leica prodává modely Vario-Elmarit 24-70 mm F2,8 a 24-90 mm F2,8-4, které se vyznačují očekávanou luxusní cenou Leica.
Sigma vyrábí všechny své objektivy pro “bezzrcadlovky“ s bajonetem E i L, takže můžete zvážit také štíhlý objektiv 28-70 mm F2,8 DG DN Contemporary, který je plně chráněn proti povětrnostním vlivům a nabídne širokoúhlý záběr.
Pro bajonet E-mount nabízí společnost Sony několik dalších alternativ k fotoaparátům Sigma. FE 24-50 mm F2,8 G je kompaktnější, ale pokrývá mnohem užší rozsah. Výše zmíněný FE 20-70 mm F4 G je méně atraktivní, pokud často fotografujete v tmavých prostorách při akcích, nebo pořizujete noční snímky na osvětlených ulicích, ale jeho počáteční úhel záběru 20 mm (94,5 stupně v úhlopříčce) je výrazně širší než u objektivů, které začínají na 24 mm (84,1 stupně), nebo 28 mm (75,4 stupně). Tamron prodává také model 28-75 mm F2,8 G2, který je funkčně podobný modelu Sigma 28-70 mm Contemporary.
Objektiv 24-70 mm Art II má kompletní sadu ovládacích prvků na tubusu. Obsahuje diskrétní kroužky pro nastavení zaostření, zoomu a clony, dvě tlačítka L-Fn, přepínač AF/MF a zámky clony a zoomu. To jej staví na úroveň ostatních prémiových objektivů. Pro srovnání, jak původní Sigma 24-70 Art, tak 28-70 mm mají pouze zaostřovací a zoomovací kroužky a přepínač AF/MF, zatímco Tamron 28-75 mm G2 má tyto kroužky a pouze jediné tlačítko L-Fn.
Dodatečné ovládací prvky na objektivu jsou praktické pro fotografy i kameramany. Tlačítko L-Fn lze konfigurovat prostřednictvím nabídky ve fotoaparátu, pokud vám nevyhovuje jeho výchozí možnost AF-L. A protože jsou k dispozici dvě kopie, je tlačítko na stejném relativním místě, bez ohledu na to, jak fotoaparát držíte.
Podobné produkty:
Clonový kroužek je sice novinkou, ale v průběhu let od vydání první edice se stal očekávaným prvkem u všech seriózních objektivů. Kroužek umožňuje přímé ovládání clony buď cvakáním o třetinu clonového čísla v rozsahu f/2,8-22, nebo plynulým a tichým chodem. Oba režimy přepínáte přepínačem Click a k dispozici je také poloha A, která přesouvá ovládání f-stopu zpět na tělo fotoaparátu. Zapnutí zámku clony zabrání pohybu kroužku mezi polohou A a jeho manuálním rozsahem, ale není zde možnost zablokovat f-stop na nastavené hodnotě. Pokud se obáváte nechtěných přepnutí měnících hodnotu f-stop, měli byste zvolit ovládání tohoto nastavení pomocí fotoaparátu.
Kroužek zoomu je umístěn uprostřed objektivu a má gumové výstupky, které vám pomohou najít jej po hmatu. Zaostřovací kroužek je umístěn daleko vpředu a má podobnou povrchovou úpravu, i když jeho výstupky jsou o něco blíže u sebe, aby se lépe rozeznával. Manuální ostření reaguje u těl Sony nelineárně, což znamená, že rychlost otáčení ovlivňuje velikost posunu zaostření. U fotoaparátů s bajonetem L si můžete vybrat mezi nelineární a lineární odezvou. Druhá z nich posouvá zaostření spíše na základě úhlu otáčení než na základě rychlosti a je žádoucí pro videozáznamy, které vyžadují opakované změny zaostření při více záběrech.
Sigma používá v objektivu nejnovější technologii zaostřovacího motoru HLA (High-Response Linear Actuator), který využívá magnety k pohonu zaostřovací skupiny, což zajišťuje výrazně rychlejší odezvu ve srovnání s objektivy používajícími krokové motory (STM). Objektiv je démonem rychlosti automatického ostření – na mém modelu a7R IV přechází ostření z blízkých objektů na vzdálené během okamžiku. HLA má jednu praktickou nevýhodu: pokud máte kardiostimulátor, měli byste objektiv držet dál od hrudníku, protože magnety mohou narušovat jeho činnost.
U některých typů videosekvencí, konkrétně u záběrů, při kterých se mění zaostření z jednoho objektu na druhý, je problémem tzv. focus breathing, tedy změna úhlu záběru při změně zaostření. Objektiv 24-70 mm F2,8 II ho dokáže slušně potlačit. Při ohniskové vzdálenosti 24 mm je jeho úhel záběru pro blízké objekty o něco širší než pro vzdálené, ale rozdíl je takřka neznatelný. Majitelé fotoaparátů Sony nebudou moci ani s tímto objektivem používat korekci dechu ve fotoaparátu, protože společnost tuto funkci omezuje na objektivy první generace.
Další silnou stránkou je makro ostření. Objektiv 24-70 mm Art II si nejlépe poradí s makrosnímky při širokoúhlém záběru, kdy podporuje zaostřovací vzdálenost 17 cm pro reprodukci 1:2,7, ale je docela slušný i při 70 mm, kdy je jeho zaostřovací vzdálenost 34 cm dostatečná pro makrosnímky 1:4. Tato optická vlastnost má však i své nevýhody. Například jsem zaznamenal poměrně měkké, impresionistické výsledky u snímků z minimální zaostřovací vzdálenosti při 24 mm a světelnosti f/2,8. Zjistil jsem také, že je téměř nemožné pořídit snímek z minimální vzdálenosti, který by nevrhal stín na fotografovaný objekt. Zpomalení objektivu na rozsah f/5,6-8 zlepšuje jasnost a také poskytuje dostatečnou hloubku ostrosti, aby bylo možné zaostřit více než jen kousek makro scény.
Přiblížením získáte makra s větším množstvím detailů (i při f/2,8) a snáze se vám bude pracovat se stíny. Sony FE 20-70 mm F4 G je pro makrofotografii zblízka o něco lepší, protože zaostřuje na 24,9 cm v celém rozsahu zoomu a podporuje reprodukci 1:2,6 při 70 mm. Nevykazuje také pokles kvality obrazu při makro vzdálenostech. Ani jeden z objektivů nenahradí makro 1:1, jako je Sigma 105 mm F2,8 DG DN Art (dostupný pro fotoaparáty E i L), ale oba jsou dostatečně dobré pro příležitostné pořizování detailních snímků bez nutnosti výměny za speciální objektiv.
Stejně jako většina objektivů 24-70 mm F2,8 nemá 24-70 Art II optickou stabilizaci. Není to nevýhoda, protože většina fotoaparátů, se kterými pracuje, je vybavena stabilizací v těle a s posunem snímače (IBIS). Veškeré testování v terénu jsem prováděl s objektivem bez stativu a stále jsem dosahoval dobrých dlouhých expozic při časech 1/4 sekundy a 1/2 sekundy, přičemž jsem se spoléhal pouze na systém IBIS fotoaparátu a7R IV.
Objektiv 24-70 mm F2,8 Art II jsem spojil s 60Mpx fotoaparátem Sony a7R IV a testoval jsem ho v terénu i v našem studiu. Při hodnocení v Imatestu si vedl podobně jako první vydání 24-70mm Art, což znamená konzistentně velmi dobré výsledky v celém rozsahu ohnisek. Středový vážený průměr je pro 60Mpx snímač v dobrém rozsahu při f/2,8 (3 600 řádků), velmi dobrý při f/4-5,6 (4 000-4 100 řádků) a vynikající od f/8-11 (4 500-4 700 řádků).
Průměrné skóre však nevypovídá o celé kvalitě tohoto objektivu, protože jeho kvalita mimo střed klesá a protože naše testy rozlišení provádíme z relativně malé vzdálenosti vzhledem k rozměrům naší testovací tabulky. Skóre rozlišení uprostřed více vypovídá o skutečných výsledcích, zejména u snímků s širokou clonou, u nichž malá hloubka ostrosti rozostřuje okrajové části.
Objektiv 24-70 mm II má vynikající rozlišení detailů v celém rozsahu přiblížení směrem ke středu při světelnosti f/2,8 (4 500 řádků), ale směrem k okrajům se detaily snižují (3 200 řádků) a rohy vypadají poněkud rozmazaně. Rozlišovací schopnost se znatelně zlepšuje při užších clonách. Při f/4 přechází centrální rozlišení do vynikajícího rozsahu (5 000 řádků) a okraje jsou celkově ostřejší, i když rohy jsou stále měkké. Od clony f/5,6 do 11 dosahuje objektiv ostrosti od rohu k rohu, po které fotografové krajiny touží.
Optická difrakce způsobuje pokles rozlišení při f/16-22. U objektivů je to nevyhnutelný a univerzální problém. Částice světla se při průchodu velmi malým otvorem rozptylují nebo difraktují, čímž se snižují detaily. Stále však existuje důvod, proč tyto clony používat. Malá clona a rozptyl světla společně vytvářejí vícebodovou roztříštěnost světla. Objektiv 24-70 mm II používá 11lamelovou clonu, takže jeho světelná roztříštěnost zobrazuje 22 hrotů. Při testování objektivu jsem nezastihl žádný bezmračný den, takže jsem se musel spolehnout na LED svítilnu v iPhonu, abych simuloval efekt. Přesto jsem byl s výsledky spokojen. Objektiv 24-70 mm II kreslí sluneční hvězdu s jasně definovanými hroty a minimálními odlesky a duchy při ohniskové vzdálenosti 24 mm a světelnosti f/16-22. Při přiblížení hroty trochu ztrácejí definici, ale to je typické chování.
Optika dobře reguluje odlesky i při širších clonách. Pokud v záběru zachytíte slunce, kontrast drží dobře a ani v těchto situacích jsem nezaznamenal žádné falešné šmouhy způsobené vnitřními odrazy. Bez ohledu na to doporučuji za jasných dnů používat přiloženou sluneční clonu. Dodává přednímu sklu určitou ochranu a zabraňuje tomu, aby na přední sklo dopadaly silné zdroje světla ze šikmých úhlů.
Téměř všechny objektivy pro “bezzrcadlovky“ se spoléhají na digitální korekce ve fotoaparátu, které kompenzují optické zkreslení a vinětaci. Tyto korekce jsou pro koncového uživatele obvykle transparentní, protože elektronický hledáček fotoaparátu (EVF) zobrazuje korigovaný obraz. Jen se ujistěte, že máte v nabídce JPG zapnutou kompenzaci zkreslení a vinětace. Vypnutím korekcí získáte při ohnisku 24 mm o něco širší úhel záběru, i když s určitým soudkovitým zkreslením (rovné linie vypadají jako křivky prohnuté směrem ven). Při delších ohniskových vzdálenostech se v optice bez korekcí projevuje pincushion efekt (dovnitř prohnutá křivka).
Co se týče vinětace, snímky mají tmavé rohy při f/2,8-4 bez korekce. Při zapnutí korekcí ve fotoaparátu je však tento efekt při f/2,8 viditelný jen mírně. Pokud používáte fotoaparát ve formátu Raw, ujistěte se, že váš software pro zpracování má profil pro objektiv, který na snímky aplikuje příslušné korekce. Sigma mi poskytla předběžný pohled na připravovaný profil Adobe Lightroom Classic pro tento objektiv a ten účinně kompenzuje zkreslení i vinětaci. Nadcházející verze od společností Adobe a Capture One jej jistě budou obsahovat také.
S přiblížením se širokou clonou snadno dosáhnete rozostřeného pozadí a bokeh je jedním z důvodů, proč si vybrat objektiv jako je tento a ne startovací objektivy, jako je Lumix S 20-60 mm F3,5-5,6, nebo Sony FE 28-60 mm F4-5,6. Sigma 24-70mm F2,8 Art II při přiblížení snadno rozostří pozadí. Totéž dokáže i při širokém úhlu záběru, pokud zaostříte relativně blízko nebo pokud mezi objektem a pozadím vytvoříte určitou vzdálenost.
Bokeh je relativně bez rušivých prvků, ale ne zcela. Pozitivní je, že světla vykazují měkké okraje a zabraňují zkreslení kočičího oka, což je dobrá kombinace. Všiml jsem si podélné chromatické aberace (LoCA) v podobě falešné žluté a modré barvy v obou přechodech kolem roviny ostrosti a rozostřených jasných spekulárních světel při delších ohniskových vzdálenostech. Optika účinně potlačuje LoCA při 24-35 mm, ale je patrná při 50-70 mm. Pokud chcete co nejčistší pozadí, vyplatí se připlatit si za Sony FE 24-70 mm F2,8 GM II, protože se vyhne falešným barvám a efektu cibulové slupky. Sony FE 20-70mm F4 také vykazuje efekt cibulové slupky, ale bez LoCA.
Celkově lze říci, že objektiv Art II je z hlediska rozlišení příznivější, než objektiv FE 20-70 mm F4 G při ekvivalentní cloně pro širokoúhlé snímky, ačkoli Sony je lepší při delších ohniskových vzdálenostech. Sigma 24-70 mm má dokonce o něco vyšší čísla ve středu než Sony FE 24-70 mm F2,8 GM II při 24 mm, i když po přiblížení opět vyhrává Sony.
Při porovnávání fotoaparátu Sigma s alternativami zvažte, jaký typ fotografií nejčastěji pořizujete. Pokud často fotografujete za zhoršených světelných podmínek, vítězí 24-70 mm F2,8 Art II nad Sony FE 20-70 mm F4, ale pokud pracujete spíše za denního světla a máte cit pro krajinu a makro scény, je lepší druhý jmenovaný. Specialisté na portréty mohou ospravedlnit vyšší výdaje za FE 24-70mm F2,8 GM II kvůli jeho čistšímu bokehu a lepšímu optickému výkonu na konci teleobjektivu.
Neměl jsem možnost vyzkoušet Lumix S Pro 24-70 mm F2,8, takže nemohu říci, jak si Sigma stojí ve srovnání s jeho nejpřímějším konkurentem s bajonetem L. Používal jsem však objektiv Leica Vario-Elmarit 24-70 mm F2,8 vyráběný společností Sigma. Používá optický vzorec vycházející z původního 24-70mm F2,8 Art, takže nenabídne žádné optické výhody.
Sigma 24-70 mm F2,8 DG DN Art II se jistě bude líbit fotografům, kteří hledají světelný objektiv se standardním zoomem pro plnoformátové snímky. Ve kvalitě obrazu a odolností proti povětrnostním vlivům se vyrovná svému vynikajícímu předchůdci a zároveň nabízí vyšší rychlost automatického ostření a menší minimální vzdálenost.
Tendence k výskytu některých textur bokehu a falešných barev znamená, že objektiv není opticky dokonalý, ale stále je mnohem výhodnější, než některé špičkové objektivy jako Lumix S Pro 24-70mm F2,8 a Sony FE 24-70mm F2,8 GM II pro bajonety L a E. Objektiv Lumix jsme zatím netestovali, ale i tak můžeme Sigmě díky její užitečnosti a relativně příznivé ceně s klidným svědomím udělit naše ocenění “Volba editorů“ pro tvůrce objektivů s bajonetem L-mount. Pro majitele systémů Sony není situace tak jednoznačná, protože Sigma soupeří s jedním z nejlepších zoom objektivů střední cenové kategorie pro jakýkoli systém, FE 20-70 mm F4 G. Musíte se rozhodnout, zda vaší práci více prospěje širší počáteční úhel záběru, nebo konstantní světelnost f/2,8, protože oba objektivy mají své specifické přednosti.
Podobné produkty:
Přihlaste se k odběru pravidelných newsletterů, ve kterých vám přinášíme exkluzivní recenze a inspirativní články o vašich oblíbených produktech.
Jakub Horák je veterán v oboru technologického žurnalismu. Sleduje nejnovější zprávy a trendy v oblasti technologií a jeho články se často zaměřují na analýzu tržních trendů a dopady nových technologií na společnost. Má bohaté zkušenosti s psaním pro různá média a jeho komentáře jsou často citovány v odborných publikacích. Jakubova schopnost předpovídat budoucí směřování technologického vývoje je ceněna čtenáři i kolegy z branže.